Zdravý domov není jen o bylinkách na parapetu a dřevěných hladítkách místo chemie. Ve skutečnosti začíná u toho, na čem spíte. Když se v ložnici s rozlohou devět metrů čtverečních snažíte skloubit spaní, cvičení a pracovní kout, každý centimetr prostoru se počítá. Představte si situaci: máte malý byt, večer přijedou rodiče na víkend a vy nemáte kde rozložit lůžkoviny. Skříň už praská ve švech a pod postelí už teď parkujete zimní boty. Právě v tomto momentě se z volby správného nábytku stává otázka hygieny a kvality spánku. Klíčem je přestat vnímat nábytek jako překážku a začít ho vnímat jako nástroj pro čistší a zdravější vzduch a tělo.

Osobně jsem dlouho váhala mezi látkovým a koženým čalouněním. Nakonec jsem zvolila velvet upholstery, protože je příjemná na dotek a dodá místnosti útulnost. Navíc se snadno čistí od skvrn od kávy, což při práci z domova oceníte. Když sedíte u stolu několik hodin, chcete, aby i odpočinková zóna působila hřejivě. Sametová textura navíc skvěle ladí s dřevěnými doplňky a zelenými rostlinami, které do pracovního koutu patří. Jen pozor na výběr odstínu. Světle šedá nebo béžová jsou bezpečné, ale tmavě modrá nebo zelená lépe maskují každodenní opotřebe

Pokud přemýšlíte, jak začít, zkuste si nejdřív nalepit na zeď barevné papíry ve formátu A4 a pár dní je pozorovat při různém světle. Ranní slunko zvýrazní jiný tón než večerní lampa. Já jsem takhle objevila, že namodralá šeď, která vypadá krásně v katalogu, ve skutečném světle v mém obýváku působí jako stará cementová podlaha. Wall painting je totiž vždycky dialog mezi barvou, světlem a tím, co na tu zeď postavíte. A až najdete ten správný odstín, už nikdy nebudete chtít zpátky k bílé. Stěna se stane vaším nejspolehlivějším parťákem v boji s malým metrážem a věčným nedostatkem místa na spa

Nejčastější chybou, kterou u klientů vidím, je podcenění mechanismů u sedacího nábytku. Pokud plánujete v obýváku zároveň pracovat a občas ubytovat hosty, potřebujete něco víc než jen obyčejnou pohovku. Vyzkoušela jsem několik typů a nejlépe se mi osvědčil model s click-clack mechanismus. Ten během pár vteřin změní pohovku v lehátko, aniž byste museli sundávat polštáře. Když jsem ale potřebovala opravdu spát já sama během rekonstrukce kuchyně, ocenila jsem raději pull-out sofa, která se vysune dopředu jako šuplík. Má sice o něco větší hloubku, ale prostor na spaní je pak srovnatelný s klasickou poste

S prostorem pro ukládání ložního prádla je to u nás boj na život a na smrt. Skříň v předsíni je široká šedesát centimetrů, takže tam uložíte jen boty. Nůžky, klíče, ale deka? Ani náhodou. Právě proto jsem se zamilovala do nápadu s bed with storage, který funguje pod postelí. Koupili jsme speciální podnož s výsuvnými šuplíky na kolečkách. Do jednoho šuplíku se vejdou dva polštáře, jedna přikrývka a prostěradlo. Do druhého dávám zimní svetry, které by jinak zabíraly místo v šatně. Když hosté odjedou, zasunu šuplík pod rám a je po problému. Nevypadá to esteticky jako minimalistická fotka z Pinterestu, ale funguje to. Váš townhouse interior design musí být především praktický, než se začnete fotit pro Instag

Moje poslední zkušenost se týká právě kombinace zeleně a přespávání. Měla jsem hosty na týden a nutně potřebovala, aby mi pokojová rostlina na parapetu nepřekážela při větrání. Nakonec jsem vše vyřešila jednoduše: rostliny na noc přesunula na rozložený stůl, který stejně slouží jako pracovní plocha. Během dne jsem je vracela zpět na světlo. Klíčem je flexibilita. Pokud máte byt, kde každý centimetr hraje roli, musíte být ochotní stěhovat květináče stejně často jako lůžkoviny. A přesně k tomu slouží lehké plastové květináče, které se snadno přenášejí, místo těžké keramiky, která by vám při rozkládání pohovky pras

Když jsme se před pěti lety nastěhovali do řadového domu v centru, první týden jsem brečela nad každým rohem. Už ten obývák o velikosti dvou garáží pro auto. Klasický townhouse interior design přináší jednu zdánlivě neřešitelnou hádanku: jak do klaustrofobicky malých místností vmáčknout to, co milujete, aniž byste si připadali jako v krabici na boty. Vlastně to není tak těžké, pokud přestanete doufat v samostatné pokoje pro každého hosta. Já s manželem jsme skončili u varianty, která zachránila naše manželství i nervy jedné tchyně. Trik tkví v tom, že každý kus nábytku musí odvádět práci za dva. Polovina nábytku z IKEA se u nás neosvědčila, protože působila příliš objemně. Naopak křeslo z koncepčního studia, které váží dvanáct kilo, dokáže dělat zázraky s prosto

Výsledek našeho snažení vypadá tak, že obývací pokoj je přes den útulný, vzdušný a plný světla. K večeru se promění v útulnou ložnici, aniž byste museli cokoli přestavovat. Když jsem renovaci dokončila, sousedka z patra se přišla podívat a nevěřila vlastním očím. Její byt má stejnou metráž, ale připadá jí poloviční. Klíč je v tom, že každá skříňka, každá pohovka a každý stůl má přesně dané místo a funkci. Žádný nábytek se nemotá jen tak pro parádu. Až budete příště stát ve svém malém pokoji a přemýšlet, kam schováte prádlo pro hosty, vzpomeňte si na click clack lůžko s úložným prostorem a návštěvu s úsměvem. Pak se postarejte o skleničku ať už je to červené nebo bí