Proč se při zařizování obýváku tolik lidí bojí správného výběru sedačky? Zkoušela jsem to na vlastní kůži v malém bytě 2+1, kde každý centimetr rozhodoval o tom, jestli se vejdu s kávou do dveří nebo ne. Když jsem stála před otázkou sectional or sofa, sáhla jsem po rozkládací variantě a dodnes si ťukám na čelo, že jsem to neudělala dřív. Nešlo jen o místo na sezení, ale o to, aby se sem vešli i přátelé na víkend. První chyba byla koupit klasický gauč bez úložného prostoru. Po třetí návštěvě, kdy jsem spala na podlaze já a hosté na matraci, mi došlo, že potřebuji něco chytřejšího.

Samozřejmě ne každý byt si žádá stejný typ nábytku. Pokud máte místnost ve tvaru úzké chodby, klasická pohovka s úložným prostorem se tam nemusí vejít. Tady se hodí modulární systém, kde si sami složíte sedačku z několika dílů, například s jedním lehátkem a jedním sedákem. Modulární prvky často mívají vlastní vnitřní boxy, kam schováte třeba boty nebo čisté ručníky. A pokud máte opravdu málo prostoru, zkuste zvednout postel na pódium s výsuvnými šuplíky. Pod pódium o výšce 30 centimetrů se vejde kufr, čtyři páry bot a deset triček složených na stojato. Klíčem je nemyslet v rovině horizontální, ale vertikální. Každý metr čtvereční má totiž i kubický objem, který se dá využít. Už jsem viděla byty, kde pod postelí ležely lyže, snowboard a dokonce i skládací k

Když jsem zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, postel s úložným prostorem byla jasná volba. Pod matrací jsem měla šuplíky na sezónní oblečení a právě na ty náhradní polštáře a přikrývky pro hosty. Jenže tenhle systém měl háček. Když jsem chtěla, aby obývák vypadal reprezentativně, musela jsem všechny ty praktické věci schovat. A samotná sedačka působila holé i studeně. Pak jsem objevila kouzlo sametového čalounění a několika větších polštářů na pohovce. Najednou místnost získala hloubku a barvu, aniž bych musela kupovat nový koberec nebo měnit nábytek. A hlavně, když přijela kamarádka na víkend, stačila jsem polštáře přehodit na zem k jejímu spacáku nebo je použít jako oporu pod záda na rozkládací seda

Jednou z nejčastějších chyb, kterou u klientů i u sebe vidím, je přeplácání. Když na pohovce leží deset různobarevných polštářů, místnost působí chaoticky a hlavně se na ni nedá normálně sedět. Každý host musí před usednutím provést archeologický výzkum a odklidit hromadu textilu. Ideální počet jsou tři až pět kusů na běžnou sedací soupravu. Větší dva do rohů, jeden středový kontrastní a jeden malý na přední stranu. Takhle zůstane pohovka funkční a zároveň vypadá hezky. Pokud máte pohovku s klik-klak mechanismem , dejte pozor, aby polštáře neblokovaly ovládání. U nás to odnesl jeden krásný vyšívaný polštář, který se neustále zachytával o páčku sklápě

Nakonec bych chtěla říct, že prostorová organizace není věda, ale spíš hra s geometrií a vlastními zvyky. Nejdřív si musíte uvědomit, co v bytě opravdu děláte, a teprve pak nakupovat nábytek. Pokud každý večer sedíte u stolu s notebookem, nepotřebujete obří rohovou sedačku, ale raději pohodlné křeslo s úložným boxem pod sedákem. Pokud často vaříte a hostíte přátele, kupte si rozkládací stůl, který zabírá málo místa, ale v případě potřeby se zvětší na dvojnásobek. A pokud máte domácí mazlíčky, volte čalounění z mikrovlákna, na které se nechytají chlupy jako na velurovém povrchu. Space organization je osobní záležitost, která se vyvíjí s vaším životem. Já jsem za pět let vyměnila tři sedačky, než jsem našla tu pravou. Dnes mám v obýváku bílý velurový kousek s click-clack mechanismem a pod ním úložný prostor plný sezónních dek, a vůbec mi nevadí, že se na něm jednou za čas objeví flek od červeného vína. Na to mám totiž v šuplíku připravený odstraňovač sk

Největší radost mi ale dělají chvíle, kdy hosté ráno vstanou a pochválí, jak se jim dobře spalo. Přitom základem byl jen obyčejný rozkládací gauč, pěnová matrace na lamely a správně načechrané polštáře. Když k tomu přidáte tmavý povlak, který nepráší, a jeden kontrastní kousek ve výrazné barvě, máte rázem prostor, který působí promyšleně i útulně. A když hosté odjedou, všechny dekorativní polštáře se vrátí na své místo a vy máte zase obývák jako z katalogu. Žádné tahání matrace z ložnice, žádné skládání provizorní postele. Stačí pár dobře zvolených kousků a vaše domácnost zvládne nečekanou návštěvu naprosto bez str

A teď k úložnému prostoru, což je podle mě nejvíc podceňovaná vlastnost sedaček. Když jsem bydlela v garsonce, každý volný centimetr pod postelí nebo gaučem byl zasvěcen zimním bundám a krabicím s botami. Rozhodně oceníte bed with storage, ale pozor – ne každá sedačka s úložným prostorem se dá snadno otevřít. Některé mají výklopný mechanismus, který potřebuje sílu dvou lidí. Jiné mají šuplík vpředu, do kterého nacpete jen tři plédy a jeden polštář. Já jsem nakonec zvolila variantu, kde je úložný box pod celým sedákem, a otvírá se pomocí plynových pist, stačí lehce zatáhnout. Tohle je zásadní, pokud plánujete schovat povlečení na přespání pro ho

Ovšem pozor, ne každý obývák zvládne trvale stát jako ložnice. Pokud nemáte hosty každý víkend, možná vám stačí lepší varianta, jako je obyčejný sofa bed s úložným prostorem. Pamatuju si, jak jsem jednou koupila levnou rozkládací sedačku z hobby marketu, a po třech měsících se jí zlomila lamela. Výplach byl, že jsem skončila s matrací na zemi a rozbitým rámem v popelnici. Teď už vím, že se vyplatí připlatit za pevnou konstrukci a hlavně za možnost uložit dovnitř lůžkoviny. Dnešní modely mají pod sedákem prostor, kam schováte dvě deky, polštář a dokonce i prostěradlo navíc. Když pak přijede teta na víkend, stačí vytáhnout povlečení, rozložit a za pět minut je hot