Japandi styl: Když zen potká hygge v panelákovém bytě 2+1

Řešení přišlo ve chvíli, kdy jsem objevila bed with storage. Koupila jsem ho v antracitovém provedení s jemným žebrováním. Dole se otevřela díky pístům obří zásuvka, kam vejde zimní dekorační přehoz i dvě sady ložního prádla. Najednou zmizelo věčné uklízení v kufru pod postelí. Barva lůžka – tmavá šedá – vytvořila základ, na který jsem mohla navázat. Zelená cibulová váza, terakotový přehoz, pár polštářů ve zlaté hořčici. Celá ta domácí paleta barev se začala chovat jako živý organismus. Když jsem přidala světle růžový koberec s dlouhým vlasem, místnost se opticky zvětšila. Důležité je nenechat se unést. Vždycky říkám: maximálně tři dominantní odstíny, ať vás to nezavalí. U mě je to levandule, antracit a krém. Každý další tón už je jen dekorativní špi

Klíčem se stal jeden kousek. Rozhodla jsem se pro sofa bed v odstínu sušené levandule. Proč zrovna tuhle barvu? Protože šeříková v sobě nese klid modré i energii červené, ale nepřebíjí prostor. Tento kus nábytku řešil hned několik problémů. Zaprvé, jeho slatted frame – laťkový rošt – je skrytý pod polštáři, které přes den slouží jako opěradlo. Večer stačí jedním pohybem vysunout a máte lůžko s 16 cm foam mattres, což je tloušťka, která už nenechá záda trpět i po třídenním pobytu. A právě tady se barva propojila s funkcí. Levandulový tón sladil zeď v barvě slonové kosti s dubovou podlahou. Kolemjdoucí host si ani nevšimne, že pod sedákem číhá mechanika. Jenomže vyvstal další problém: kam s peřinami a polštáři, když není ša

Světla jsou v tomto stylu poloviční úspěch. Vybrala jsem tři závěsné lampy z černého kovu s průhledným sklem. Visí nad jídelním stolem v různých výškách. Žárovky jsou vidět, klasické Edisonky s vláknem. Když je rozsvítím, vrhají na stěny dlouhé stíny. Pro večerní posezení je to příjemné, ale na čtení to nestačí. Přidala jsem tedy stojací lampu s látkovým stínidlem, která směřuje světlo dolů. Koupila jsem ji v antikvariátu a má mosazný podstavec. Ten teplý odstín zlata proti šedi betonu dělá zázraky. Nikdy nenechávejte industriální prostor bez teplého akce

Abychom se vrátili k samotným dlaždicím. Když už se rozhodnete pro konkrétní bathroom tiles, myslete na detaily. Rohové lišty jsou prevence proti odštípnutí hran, ale pozor na jejich barvu. Lesklá chromovaná lišta u matné dlažby působí kýčovitě. Volte matný nerez nebo plastové profily v barvě dlaždice. Další věc: sokl. Dlažba by neměla končit u stěny, ale měla by být zakončena soklem, který chrání omítku před stříkající vodou. A pokud máte v koupelně dřevěný nábytek, odsuňte ho od sprchového koutu alespoň o deset centimetrů. Jinak vám nabobtná. Pamatuju na jednu zakázku, kde majitelka chtěla koupelnovou skříňku s velvet upholstery na sedátku. Krásný nápad, ale samet nasává vlhkost jako houba. Po půl roce to vypadalo jako starý koberec. Raději volte do koupelny materiály, které se nebojí vody – laminát, hliník nebo masivní t

Co mě na začátku trápilo, byl materiál potahu. Japandi styl sází na len, bavlnu a vlnu, ale co když vám doma běhá pes s drápy? Můj chlupáč miluje skákat na pohovku a dělat si tam pelíšek. Proto jsem nakonec sáhla po velvet upholstery, ale v matné úpravě a v tlumené taupe barvě. Samet není typickým materiálem japonské estetiky, ale výrobci už pochopili, že lidé chtějí odolnost. Tenhle samet je ze směsi polyesteru a viskózy, připomíná spíš hebkou bavlnu než lesklý plyš. Nechytá chlupy tak jako vlna a dá se utřít vlhkým hadrem. V bytě, kde se vaří i spí na 55 metrech, je tohle vlastnost k nezaplace

Druhý problém, na který jsem narazila, bylo skladování kávového vybavení. Šálky, kapsle, mlýnek a ještě k tomu utěrky – to vše potřebuje svůj domov. Klasická skříňka pod deskou nestačí. Vyřešila jsem to volbou menší pohovky, která zároveň funguje jako bed with storage. Pod zvedacím sedákem mám schované zásoby kávy, náhradní konvici a dokonce i pár dekorací. Je to geniální finta: místo aby kávový koutek zabíral místo v kuchyni, vytvoříte si ho v obýváku a veškeré vybavení schováte do sedacího nábytku. Jen pozor na výšku sedáku – pokud je příliš nízký, budete se ke kávovaru ohýbat a po týdnu vás bude bolet z

Mechanismus je ale jen polovina úspěchu. Druhá polovina je pohodlí. Pamatuju si, jak jsme kdysi spali na pohovce, kde pod sedákem byla jen sololitová deska. Každé ráno jsem měla záda jako ze švédské bedny. Proto jsem při výběru současné pohovky trvala na foam mattress s hustotou 35 kg na metr krychlový. Žádná měkká pěna, která se po roce propadne do dolíku. Tenhle pěnový blok drží tvar a přitom je dost poddajný na spaní. Tloušťka matrace je přesně 16 centimetrů, což na občasné přespání bohatě stačí. Kdybych měla dát silnější, pohovka by ztratila eleganci a vypadala by jako nafouklý polšt